Kotojedská 2590, Kroměříž

723 107 494 - Předseda oddílu Ing. Karel Fleischmann stoklas@tosta.cz

Mládeži, inspirujte se příběhem Prokopa Slaniny

Dalším hráčem NBL, který byl v minulosti členem MBA Slavie Kroměříž, je Prokop Slanina. Dnes je součástí základní rotace a hned v první sezoně podává za BK JIP Pardubice výborné výkony. Připravili jsme s Prokopem jistě zajímavý, inspirující rozhovor.

-Prokope, začátek Tvé basketbalové kariéry je spojen se Slavií. Zde jsi prošel minibasketbalem a získával základní basketbalové dovednosti. Jaké vzpomínky na prostředí, spoluhráče se Ti vybavují? Jsi s některýmiv kontaktu?

Na začátky mé basketbalové kariéry v Kroměříži velmi rád vzpomínám, protože tam byla výborná parta kluků. I herně jsme na tom nebyli vůbec špatně a dokázali jsme se vyrovnat těm nejlepším týmům v republice. Navíc na každý zápas chodili rodiče s bubny a vytvářeli na zápasech skvělou atmosféru. Zároveň jsem měl velice kvalitní trenéry, ze kterých bych chtěl vyzdvihnout zejména pana trenéra Šikulu a pana trenéra Dvořáka. Hlavně díky jejich trenérské kvalitě jsem se poměrně rychle zlepšoval a mohl pomýšlet na to, co bych mohl basketbalem dosáhnout. Co se týče mých bývalých spoluhráčů, tak moc v kontaktu nejsme. Vzhledem k tomu, že jsem odcházel celkem brzo, tak bylo těžké udržovat vztahy takhle na dálku. Nicméně doufám, že se s nimi zase někdy v Kroměříži potkám.

-Odchod do Brna Ti jistě prospěl, v jakých týmech a soutěžích si za Brno působil, jakou školu jsi absolvoval?

Do Brna jsem odcházel v kategorii U14, protože se tam v tu dobu hrála kvalitnější mládežnická liga. Následně jsem hrál extraligy U16 a U18 s až o tři roky staršími spoluhráči. V Brně jsem vystudoval gymnázium Matyáše Lercha, kde vyučoval můj trenér – pan Kubů. To mělo za výhodu to, že jsme měli několikrát týdně bonusové tréninky ještě před zahájením vyučování. V tomhle věku je rozhodující, co je hráč ochotný udělat navíc, mimo své „povinné“ tréninkové jednotky. Pro mě to znamenalo vstávat v 5 hodin a jezdit na tyhle tréninky, které mi dávaly extra možnost pro zlepšení.

-Zřejmě se to vyplatilo, protože svými výsledky ses dostal do mládežnických reprezentací, na mistrovství světa… Přiblížil bys nám tyto akce?

Do mládežnických reprezentací jsem se dostal díky dobré výkonnosti v juniorských soutěžích. Česko jsem reprezentoval ve všech mládežnických kategoriích a nejzásadnější pro mě asi bylo druhé místo na ME v kategorii U16. Tento turnaj byl pro mě důležitý, protože jsem se dostal do podvědomí skautů a otevřely se mi možnosti odchodu do zahraničí. Díky tomuto turnaji jsme se taktéž kvalifikovali na MS U17, kde jsme nakonec skončili na 8. místě. Dále jsme díky pořádání MS měli jistou účast na MS U19 v Praze, které se nám úplně nepovedlo. Tyto turnaje jsou branou do velkého basketbalu. Jezdí na ně skauti z nejlepších klubů v Evropě, trenéři z amerických univerzit a mnoho agentů. To znamená, že každý hráč chce zazářit a udělat maximum pro to, aby se mohl někam dostat. Dále je to možnost konfrontace s těmi nejlepšími hráči z jednotlivých zemí. Na těchto turnajích se ukáže, kdo na to má a může basket někde hrát a kdo ne. A v neposlední řadě to je reprezentace vlastní země. Proto jsou tyto turnaje tak speciální.

-Dále ses dostal k basketbalu i v USA a taky v Itálii. Jak jsi se tam dostal, popsal bys podmínky tréninku, své působení v zahraničí?

Právě po ME U16 v Pardubicích byla jedna z mých nabídek do Itálie. Konkrétně to bylo do Bielly, která v tu dobu hrála nejvyšší soutěž – Serii A. Jel jsem tam na několikadenní návštěvu, abych zjistil, jestli to je místo, kde bych chtěl žít a hrát. Musím říct, že to pro mě byl nejdříve šok. Všechno bylo na velice vysoké úrovni, na kterou jsem z Česka nebyl zvyklý. Hráči makali od začátku do konce tréninku a neexistovalo, že by někdo něco vypustil. Zázemí bylo na české poměry taky úplně někde jinde. Po pár dnech v Itálii jsem pochopil, že to prostě musím zkusit. V Itálii jsem byl celkem tři roky a byla to nezapomenutelná zkušenost. Po mé třetí sezoně, kterou jsem hrál za druholigové Treviglio, jsem cítil, že se zase potřebuji posunout o něco dál. Vzhledem k tomu, že pocházím z učitelské rodiny, tak na vzdělání byl vždy kladen velký důraz. Proto jsem se rozhodl odejít na univerzitu do Ameriky. Musím říct, že to byl asi ten nejlepší krok, který jsem mohl udělat. O tom, jak to funguje na amerických školách, je asi na delší povídání. Nicméně to byly nezapomenutelné čtyři roky s hráčským servisem, který je možné vidět jen v těch nejbohatších týmech v Evropě. Oproti Itálii to zase bylo o několik levelů výš a jsem hrozně rád, že jsem měl tu možnost si to vyzkoušet a u toho si vystudovat vysokou školu.

-Tvé další plány v basketbalu i koníčky?

Co se týče mých dalších plánů v basketu, tak bych chtěl vydržet hrát co nejdéle. Samozřejmě bude záležet na mém zdraví, protože na můj poměrně nízký věk jsem si těch vážnějších zranění už docela užil. Po skončení profesionální kariéry bych se chtěl věnovat trénování. Mezi mé další koníčky, kromě basketu, patří výlety s přítelkyní, tenis, četba a kolo.

Přeji basketbalu v Kroměříži další úspěchy, hráčům radost z basketbalu, radost ze života……

Foto – Prokop v modrém dresu Slavie
         – Prokop v modrém dresu reprezentace na MS U19