Kotojedská 2590, Kroměříž

723 107 494 - Předseda oddílu Ing. Karel Fleischmann stoklas@tosta.cz

Rozhovor s Martinem Nábělkem

Byl a je stále vzorem nasazení v tréninku, utkáních a zaujetí basketbalem. Při důležité maximální podpoře od rodičů, rozvinul svůj talent, aby mohl hrát na reprezentační úrovni. Požádal jsem Martina o pár postřehů z jeho života.

– Ročník 1998 byl ve Slavii výjimečný a ve spojení s ročníkem 1997, znamenal titul mistra ČR. Ve Slavii jsi vždy pomohl svému družstvu k dobrým výsledkům. Na které vzpomínáš nejvíce?

Kdyby se mě někdo na tuto otázku zeptal před pár lety, tak bych bez váhání odpověděl, že to je stoprocentně titul mistra, vícemistra ČR. Teď ale s odstupem času se na tyto úspěchy v mládeži dívám trošku jinak a upozaďuji je. Osobně si myslím, že se náš největší úspěch týká něčeho trochu jiného. Jako například toho, že se i po těch letech věnuje basketbalu stále dost kluků z těchto ročníku, že láska k sportu nevyhasla. Tituly jsou v mládeži krásné, ale pokud jde tým jen po nich, může to vyústit v nechuť, to se u nás naštěstí nedělo. A v neposlední řadě i to, že jsme vyrostli v partu, která i přes ty roky má úzké přátelské vazby mezi sebou a bavíme se i nadále.

– Přestupem do extraligy v Prostějově si se dostal do špičky mládežnického basketbalu a k lepším tréninkovým podmínkám. Svými výkony jsi se dostal do mládežnické reprezentace. Které momenty Ti zůstali nejvíce v paměti. Samotné rozhodnutí odchodu do Prostějova bylo náročné a bylo pro mě první větší zkouškou v životě, ze které se ale následně vyklubalo nejlepší rozhodnutí
mého života. Basketbal v Prostějově byl v tu dobu na výborné úrovni a podmínky tomu nasvědčovaly, já se díky tomu dostával pravidelně do reprezentací. Nejvíce na Prostějov a i na repre vzpomínám v souvislosti s spoluhráči a časem stráveným s nimi. Chybí mi roky na internátě a celé letní prázdniny strávené s kluky na reprezentačních srazech.

– Angažmá v NH Ostrava je dobrou příležitostí k uplatnění Tvých dovedností. Žel se Ti nevyhýbají zranění, kdy Tě zase uvidíme na extraligových palubovkách, jak jsi spokojen s podmínkami v Ostravě?

Pro angažmá v Ostravě jsem se rozhodl po 4 letech strávených v Prostějově, kdy jsem pociťoval, že je načase jít dál. A osobně si myslím, že to pro mě byl ze sportovní stránky nejlepší krok, co jsem v danou dobu mohl udělat. Začal jsem zde krok po kroku žít svůj dětský sen v podobě profesionálního sportovce. S tím šel i ruku v ruce basketbalový růst, kdy jsem se postupně vypracoval
až na prvního rozehrávače pro tuto sezónu, bohužel přišlo vážné zranění, které mě vyřadilo z basketbalového kolotoče minimálně na jednu sezónu. Přetrhl jsem si v říjnu 2020 přední zkřížený vaz v levém koleni a momentálně se nacházím necelé 4 měsíce po operaci. S tím, že pokud to dobře půjde, tak bych na novou sezónu měl být připraven v plné síle.

– Jaké jsou Tvé koníčky, život v Ostravě a jak si užíváš studentské roky?

Mezi mé sportovní koníčky mimo basketbal bych zařadil discgolf, kterému jsem zcela propadl minulý rok. Každopádně jsem sportovní typ a i jiné sporty si milerád zahraju. Mimo sport je to určitě poslech hudby, kterou dokážu poslouchat celé dny. V neposlední řadě se rád ve volném čase sebevzdělávám, momentálně je to hlavně ve financích. Je toho mnoho, co mám rád a co dělám, ale nikoho by ten výčet asi nezajímal. Na život v Ostravě si musí člověk zvyknout. Není to tak, že hned to tu má za své, je to tu hodně specifické. Každopádně mi Ostrava přirostla k srdci a mám to tu rád, k čemuž určitě pomáhá i skvělá parta, co tu máme.  Co se týče studia a studentského života, tak to mám na první pohled trošku složitější. Studuji v Olomouci, ale žiju v Ostravě. Na druhý ohled, když zmíním, že je to denní studium, tak se to může jevit ještě složitější, ale není to nic, co bych nezvládal. Každopádně pravý studentský život v plném slova smyslu nežiju. Ten jsem si užil na střední na intru v Prostějově.

– Co k tomu, Martine, dodat, přeji zdraví a zase jenom zdraví, aby se podařilo proměnit sny ve skutečnost….